Zase máme za sebou další ročník Hip Hop Kempu, který tentokrát oslavil 5. narozeniny. Jak se pořadatelskému teamu povedlo tento nejzásadnější český a dokonce evropský třídenní večírek uspořádat (pokud nepočítáte čtvrteční warm-up párty), si můžete přečíst právě teď z mého Kempového deníku, jak jsem tento report pojmenoval.

Hned zkraje je třeba říct, že letošní roční se skutečně vyvedl ve většině zájmových front. Areál byl tentokrát rozvržen oproti loňskému Kempu trochu odlišně, zvláště pak stanová městečka a z části i parkoviště. Další kapitolou jsou věčné ToiToie, kterých možná oproti minulému roku přibylo, každopádně od hlavní stage k nim bylo poměrně daleko. Ani s umývárnami to nebylo zrovna nejlepší, ale protože lidé se nejen na festivalech mění v tlupu divoké zvěře, není divu, že třeba některé sprchy po dvou dnech špatně fungovaly. Celková atmosféra se stejně jako počasí vyvedla. Určitě tomu vypomohl nespočet stánků s občerstvením, mezi kterými bezesporu kralovaly ty s nudlemi a langoši. V hangárech zněla muzika, breakovalo se, poštěly se filmy. Spousta stánků s oblečením, deskami nebo trapnými přívěšky s dolary tu byly i tentokrát, protože Hip Hop Kemp už dlouhou dobu není festivalem, kde dostanete jen muziku čí vizuální show. Na Kempu bylo přes 20 tisíc lidí, takže mačkanice a fronty samozřejmě vznikaly. Nedostatkem jistě byl nedostatek stánků s pivem - především v první večer (pokud nepočítáte čtvrteční warm-up párty) čekat na pivo rovnalo se ztratit cennou hodinu v tlačenici (pokud nejste somrák, co jenom předbíhá (smrt)). Tak, to by bylo k popisu věcí kolem a můžeme se pustit do samotného programu, především na hlavním pódiu, nebo-li Bbarák Stage.

PÁTEK
Protože v pátek jsem se po uplně zbytečně vzniklých problémech s fotopassem dostal až na jedno z posledních vystoupení skupiny The Regime, začnu logicky odsud. NImu, Tucovi a Emdeemu hostoval například CMonts ze Spojeného Království, společně předvádejí energickou show, na začátek skvělou, která by si ale určitě zasloužila mnohem lepší čas pro vystoupení (třeba místo Stieber Twins). Seznamuji se teprve s areálem, zjišťuji, že speakery festivalu jsou vedle osvědčeného mazáka Mikra, zastávajícího české komentáře, ještě právě anglicky mluvící Emdee a CMonts. Ti pak už uvádí našeho nejlepšího freestylera Tafroba, který se s DJem Maztahem chystá předvádět své skills, které stejně ale cením víc ve freestyleu. Vydávám se ale do dalších částí útrob areálu. Z dalších koncertů mě jako vždy moc nebaví WWO (právě polské skupiny logicky přivolávají veliké počty polských fanoušků, kteří si sebou nosí neustále vlajku, což člověka tak nějak samo vyhání pryč :)), trochu mě zklamává Klashnekoff, od kterého jsem čekal kapku víc. Z hlavních vystoupení je pak vynikající to M.E.D. aka Medaphoara, který zajíždí minimálně o třídu lepší koncert, než po něm jdoucí Afu-ra, při kterém nemůžu občas jinak, než pociťovat únavu a nudu například u několikaminutového opakování slova revolution. Na prvky raggae mohou být fanoušci zvyklí například už z nedávného Bažant Pohoda Festu ze Slovenska. Kemp žije až do časných ranních hodin, stejně jako každou další a jistě i předešlou noc.

SOBOTA
Klasikou je cesta do centra Hradce na nákup nezbytných surovin (alkohol ve všech podobách), oběd, normální záchod... (stále obdivuji ty, co si s klidem uleví v ToiToii:)) Návrat je plánovaný až na odpoledne, takže stíhám až koncert tatranského Zveriny, který sklízí zasloužené ovace. Spousta lidí využívá stínu a hezkého počasí k popíjení a prostému nasávání muziky z povzdálí. Ještěže je hlavní stage oproti loňsku posunutá na lepší místo. Na Stříbrném jezeře, tedy na Kempu 04 se skvěle předvedli Poláci O.S.T.R., kteří zajíždí slušnou show, většinu obecenstva tvoří samozřejmě kempaři made in Polska. Pak už přichází očekávaný koncert jihlavských Pio Squad. Zvuk mi oproti táborskému koncertu přijde trochu okleštěný, přesto naplno užívám pecky z jejich alba Punk Is Dead. Pio opět dokazují, že mají právo na to být jednou z těch kapel na tom našem pomyslném Olympu. Řípu. Po nich proběhne česko-slovenský freestyle battle, kde nás reprezentují už tradičně Idea rozený Pepek a Tafrob, na slovenské straně pak stojí Kaidžas a pro mnohé nová tvář Strapo. Lidé bohužel nedokážou pochopit, že freestyle to chce hlučně cenit až po vymezeném čase a nepřeřvávat právě rapujícího, takže některé rýmy zbytečně mizí v řevu masy, což je škoda, protože tři čtyři úderné rýmy jsou víc než dva, které všichni slyší a hned se jimi nechají vybudit. I když jde o battle, nevolí se přímo jeden vítěz, props dostávají všichni. Enjoy in love and peace :). Velká část čekého publika potom vyklízí místo pod pódiem a nastupuje Německo v podání Curse. Bohužel přicházím o koncert šíleného RA The Rugged Mana, který mám ještě v živé paměti z jedné pardubické akce. Jak se dozvídám, předvádí opět peklo a ohromuje svým porostlým tělem, schválně si najděte fotky třeba na Bbaráku :). Vracím se na moji jedničku celého kempu, kterou je Sway Dasafo. Je pravdou, že v mém přehrávači je jeho debut This Is My Demo, ze kterého zaznívají třeba pecky Flo´ Fashion nebo Little Derek, velice častou záležitostí, takže koncert užívám naplno vedle pódia. Chybí mi sice třeba hit Products, ale všechno člověk nemůže dostat. Swaye ještě podporuje Pyrelli. Hned po nich jsou tu jedny z hvězd celého festivalu - Planet Asia a Rasco, nebo-li Cali Agents. Ti zajíždí skvělou show, až na pár lehce nudících kousků. Pobaví také (a spoustu lidí nažene pro pití ke stánkům nebo pro kalhoty do stanu:)) DJ Kanyeho Westa, Kanaďan A-Track. Hraje spíše známé hity a jejich remixy, zvláště mě překvapuje a baví remix Skew It on the Bar-B od ještě starých OutKast. Protože jedna z hvězd kempu, Guru z Gangstarr, nedoráží kvůli problémům s letem, hlavní stage se uzavírá a na řadě je gril, parties a zábava všeho druhu. Mladá Fronta zmínila v pondělním vydání fakt, že se Guru po právě řečených problémech urazil a nekomunikuje :).

NEDĚLE
Dostat se hned po ránu do sprchy, čekat jen 5 minut, je prostě super. Jen škoda, že sprcha byla spíš odkapávač, který nefunguje výš než půl metru nad zemí. Všechno navíc jistí všudypřítomné vosy a včely, ale co, člověk nemůže mít všechno :). Po poledni se protahuje úklid areálu, takže se vpouští asi až v půl druhé. DJ Bezzy tedy přichází o většinu svého určeného času, který má trávit na hlavní stagei a od dvou hodin je tu Headdy, kterému sekunduje Jazzy a za gramofony DJ Lowa, který o den dříve diktuje na IDA Battleu. Headdy tu předvádí a křtí své nové album Hlava nehlava, ale bohžel musím říct, že jde o nepovedené vystoupení, při kterém nastává několik zbytečných zádrhelů. Ještě novou desku asi nemají Headdy společně s Jazzym v opratích. Oproti poslechu CD mě to vyhání na obchůzku areálu, do stánků atd. Pak je tu jedno z překvapení festivalu, kterým je polská skupina Surowa Wersja. DJ, 2 MCs a jedna zpívající slečna, dobrá produkce a chytlavý přednes. Tleskám. Protože se Čistychov zasekává někde při cestě na Kemp, posouvá se vystoupení a jsou tu Švýcaři Luu & Tüütli, kteří jsou přes pro nás lehce komické jméno dalším překvapením. Novodobé beaty, občas proložené vokálky, jako by si mistr Wich odskočil k ženevskému jezeru, přesto ale skvělá produkce, DJ a 2 MCs, kteří anglicky komunikují s unaveným publikem a ukazují se jako aspiranti na hlavní čas k vystoupení. Sehnat, doporučuji. Na řadu přichází slečna Pyranja, která ač vypadající obstojně, tak mě její tvrdá němčina vyhání k autu ke spánku. Zpátky jsem až na vystoupení Syndrom Snopp, které ale naprosto převýší Kato kopající za Prago Union, kteří jsou po nich. Respektive je tu jen Kato, Skupla nedoráží a DJskou podporu tu dodává Buffe (snad jsem nezmršil jméno :)). Kato ze sebe vydává všechno a nechává zavzpomínat i na časy Rigor Mortiz. Jak tak běží čas, dostávají se na řadu Kontrafakt (čas na pití, tohle není pro mě). Brzy se pak už ozývají beaty DJe Vadima a jeho projekt Oneself předvádí, že se může chlubit nejen krásnou Yarah Bravo. Konečně se to ale povedlo. Hvězdy na sebe nechají klasicky čekat a zavolat se. CIA mě chce zabít, Ill Bill, tlustší než na obrázcích, Sabac Red živější než ve videích a DJ Eclipse jsou tu a na třetí pokus se ukazují na pódiu. Non Phixion jsou tu. Bohužel ne kompletní, protože kvůli Goretexovi se skupina nedávno rozpadla, a teď jen dojíždí své koncerty, z nichž ten v Hradci byl jejich posledním. Rozhodně největší peklo rozjíždí poslední dva tracky Black Helicopters a především It´s Us, kdy při spelování názvu skupiny jistě nejeden z přítomných fanoušků zažívá euforii. Dočkali jsme se a dostali jsme to. Díky. Překvapením je pak opět nečekaně ohňostroj, který k tomu prostě ale patří. Je tu poslední noc, kterou začínám trávit od půlnoci v Semtex Stanu, kde DJ Logan Sama rozjíždí společně s grimeovým MCm Ghettem grimeové peklo. Ghetto předvádí neuvěřitelné skills a bere na malé pódium lidi, se kterými se dělí o mikrofon. Kupodivu se tu nachází několik lidí slušně plivajících rychlé rýmy. Pro mě jednoznačně nejlepší dvouhodina kempu. Hrubé beaty, známější i neznámější grimeové pecky a neuvěřitelně rychlý rap + nemocný tanec fanoušků. Přimotává se sem i Eurodel z Pio, který značně opilý a bůh ví co ještě paří v první řadě a leze na pódium, ze kterého ho dokonce jednou vyhazuje i člen security teamu :), který se asi pak diví, když Delebre bere po Ghettovi mikrofon do ruky a s DJem Winnerem za zády rozjíždí skutečnou psychadelickou schizofrenickou a značně šílenou párty. House music se na Hip Hop Kempu jen tak neslyší, tady ale zní stále stejně a pronikavě, Delebre jamuje přejíždí celý svůj repertoár do velice rychlého beatu.

Povedlo se to. Opět byl Kemp o příčku výš, než ten minulý. Velký díky a poklonu pořadatelům posílá PHI za allElements Team.

(Ještě čekejte reporty, ve kterých ostatní redaktoři popíší jednotlivé dny.)

Fotoreport najdete ZDE a fotky graffiti ZDE.
Sdílej!